Maličkým problémem je, že dokud to žena nezkusí, tak nepomůže žádné vysvětlování a žádné informace, protože stav pasivního žitého ženství se prostě musí žít.

Ustoupit a udělat prostor muži, aby ho ten prázdný prostor vcucnul a k aktivitě ho jednoduše sám svým vakuem vyprovokoval.

Tak to v praxi skutečně funguje.

♥︎ Poodstoupit a hrdě si počkat, až muž k nám své aktivní a velice rozhodné kroky sám udělá, ze svého vlastního rozhodnutí, protože on to a nás sám chce.

♥︎ Sdělovat, co by ráda, a dovolit, aby vše mohl muž udělat pro ni. Nechat ho hledat vlastní způsoby, jak jí bude přinášet vše, co sdělí. Jak jí bude činit šťastnou.

Bohyně ví, proč potřebuje být pasivní.

Bohyně ví, že to nedělá pro muže, ani pro děti, ani pro nic, co tím získává. 

Dělá to pro sebe. 

Pasivita činí bohyni tak silnou ve svém ženství, že nemusí nijak nikomu nic dokazovat, nepotřebuje aktivovat a nepotřebuje nic dělat.

Ví, že právě pasivita je to, čím mění všechno.

Pasivita je způsob, kterým ona dává energii světu.

Možná je to pro většinu žen nepochopitelné, možná nepřijatelné. I pro mě bylo. Dokud jsem pasivitu nezačala žít.

Pasivní cesta začne tím, že začneme dávat prostor svému muži, protože chceme zlepšit vztah. Co při tom zažíváme, je peklo. Protože ukočírovat sebevědomou mrchu nebo vyčítající rohožku v sobě, kterou jsme doposud spoustu let žily, není vůbec snadné. K tomu máme ale v sobě tu neskutečnou ženskou sílu, kterou použijeme místo ven, tak na sebe. Na zkočírování svých negativních pocitů a donutily se nedělat NIC.

Pak začneme pasivně přistupovat ke svým dětem. K rodičům, přátelům, všem lidem. Najednou zažíváme ony stavy zaplnění prostoru aktivitou od lidí, kde bychom to nikdy nečekaly.

A teprve pak si začneme svou pasivitu užívat.

Najednou procítíme na vlastní kůži, že všechny naše snahy milovat a dávat lásku druhým byly doposud zcestné!

Veškeré způsoby, jak dávat lásku, založené na aktivitě byly k ničemu a zvrtly se v nelásku.

✔︎ Naše péče o druhé se jaksi překlopila do nucení do toho, jak mají žít. Naše péče jim vzala svobodnou vůli.

✔︎ Naše potřeba s každým láskyplně povídat se přeměnila v udílení rad těm druhým.

✔︎ Naše touha sdílet čas s těmi, které milujeme, se přetavila v tlak na druhé, co mají kdy dělat a co dělat nemohou.

✔︎ Naše potřeba láskyplných dotyků od našich mužů se zvrtla ve výčitky, že to nedělají...

Bohyně ví, PROČ chce být pasivní. Ví, že svou pasivitou změní svět a jedině pasivitou posílí sama sebe.

Dnes už VÍM, nejenom věřím...

V KRUHU Žena je láska se učíme nedělat NIC.

Být pasivní a dělat maličké, droboučké kroky, které umožňují muži zaplňovat vyprázdněný prostor. Je to tak jiná škola, je to něco tak odlišného od toho, co jsme naučené a zvyklé dělat. Je to tak těžké jen to zkusit...

Ale o to víc chci složit ohromnou poklonu a vděk všem ženám v KRUHU.

Jste neuvěřitelné ve své snaze o pasivní ženství, každý krůček s vámi oslavuju, protože skrze vás a vaše posuny na cestě k pasivitě posilujeme všechny ženy, i když zatím samy nic nedělají.

Ačkoliv jsme v menšině, děláme většinovou práci. DĚKUJU VÁM ♥︎

s láskou Miluška

"Já muže nechci, protože je mi bez něj líp, neustále mě ponižuje a ubližuje mi."

"Já muže nechci, protože jsou tvrdí a bezcitní a nemám už sílu stále prosit a žadonit o nějaké projevy něhy a lásky."

"Já muže nechci, protože mají tak rozdílný pohled na výchovu dětí, že mě zmáhá ho pořád přesvědčovat o tom, že matky to vnímají lépe."

....

Pokud se v čemkoliv vidíš nebo máš nějaké své: "Já muže nechci, protože...", tak se zkus zamyslet.

• Věříš v to, že druzí lidé nás svými postoji a chováním něco učí?
• Vnímáš nějaké své chyby a nedostatky, na kterých se snažíš pracovat a měnit je?

  Pak ano, pak se ptám:

Kdo by ti měl dávat prostor k tomu, abys zažívala situace, ve kterých se můžeš zachovat lépe?

Druzí lidé, nejvíce partner, nás staví do situací, ve kterých můžeme trénovat své nové postoje! Bez druhých lidí nepoznám NIC.

Bohyně ví o svých silných stránkách a ty si hýčká a rozvíjí je.

Ví o své ženské síle a ví, co svou ženskou energií tvoří. Je vděčná a šťastná za to, že je ženou a může se jako žena chovat.

Bohyně také ví o svých slabých stránkách a výzvách ke změně a pracuje na nich.

Přijímá druhé lidi jako trenéry a je jim za jejich školu vděčná.

Bohyně miluje sebe jako ženu a miluje muže, svého partnera v jeho ryzí mužské energii!

Miluje mužské protiklady a ví, že bez mužské síly vedle sebe nemůže rozvíjet tu svou ženskou. NECHCE BÝT SAMA.

Bohyně ctí lásku.

Ví, že pokud je s partnerem k sobě přitáhla láska, tak cokoliv se mezi nimi děje, je o ní samé.

Všechno, co on vytahuje a jí se nelíbí, ukazuje na její výzvy, které zatím nemá zvládnuté. Raduje se z toho, děkuje muži a je šťastná, že může na sobě pracovat, může se zlepšovat, a je nadšená z toho, že díky partnerovi ví, na čem pracovat.

Bohyně ví, že milovat nebo nenávidět jsou stejné emoce, jen opačného pólu.

Pokud miluje, a občas svého muže nenávidí, tak ví, že je to v pořádku. Souznění a pocit lásky vyplývá z toho, že nám partner potvrzuje, co máme zvládnuto, odměňuje nás a my se cítíme milované. Hádání se a nesoulad je jen vytahování toho, co ještě zvládnuto nemáme, a to nás štve a máme u toho nepříjemné pocity.

Bohyně ví, že jediná emoce, která partnerství nemůže obohacovat a nikam ji ani muže neposune, je lhostejnost.

Proto vědomě vyhledává stavy radosti, štěstí, souznění a lásky, lásku tvoří.

Bohyně ví, že partnerství je prostor, kde se učí být láskou, a tento prostor se přelévá dál - k dětem a rodině. Ví, že tak, jak se jí daří dělat lásku s mužem, učí tím všechny ostatní. Je šťastná, že pouze inspiruje.

Bohyně se nikdy nerozhoduje žít sama, protože si je vědoma, že její škola musí pokračovat, a pokud se tak stane a nějaký čas sama je, tak si je dobře vědoma, že trénink partnera přebírá někdo druhý, nejčastěji děti nebo rodiče. 

Bohyně se nikdy nerozhoduje žít sama...

Ctí partnerství jako prostor, kde se může dostat ke svým nejhlubším zraněním, a skrze partnera a jeho ryzí mužství a své ženství je uzdravit, ale i k uzavřeným a neprojeveným schopnostem, které jen v souladu mužsko-ženské energie může v životě skutečně reálně žít.

s láskou Miluška

My ženy máme k duchovnosti mnohem blíž než naši muži, prostě nám Vesmír nadělil dary. Dar nosit a porodit dítě, dar očistné menstruace, a mnohé další.

Každé ženě jde mnohem snáz vcítit se do energií, přijmout duchovní rituály a vnímat energie. Prostě to umíme, je to v nás.

Bohužel si někdy myslíme, že muži to mají stejně. Nemají. 

Bohužel máme někdy tendence se nad muže povyšovat, poučovat je, obviňovat je, že to tak nevnímají, a tlačit je do duchovní změny. Takto se ale chovají nevědomé ženy, které ví o ženství pouze to, že ženy nemají penis.

Nevědomé ženy jezdí na spousty seminářů, ale jejich vztahy doma jim krachují.

Velmi dobře si toto své nevědomé období pamatuju, žila jsem ho taky...

Když jsem jela na seminář, tam zažila spoustu spřízněných duší, a pak se vrátila domů, kde byl Ivan, ten balvan u mé nohy, který nejen odmítal se mnou jezdit, ale odmítal se o tom vůbec bavit a dokonce to zesměšňoval a znevažoval. Bodejď ne, když já mu dávala najevo to stejné s jeho mužstvím. 

Dnes dávno vím, že muž nepotřebuje doma mít koučku, ale ženu, která mu dovolí ji milovat.

Dnes dávno vím, že vědomé ženství je praktické žití jako žena.

Dělání jednoduchých kroků, tvoření jednoduchých vazeb, vědomé žití své podstaty.

Pokud žena přijme svou skutečnou ženskou stránku a začne ji žít, nemá jinou volbu než ji žít v partnerství, protože pouze v partnerství s mužem dokáže vidět své ženství. Jen v polaritě vidíme, kdo jsme. 

My ženy jsme rozené kouzelnice a čarodějnice.

Milujeme rituály a veškeré duchovní přístupy. Víme, že existuje moc a síla, kterou nelze uchopit, věci mezi nebem a zemí. Táhne nás to všechny tímto směrem. Je to v nás.

Jen se maličko ztrácíme v tom, jak to uchopit a žít.

Proto jsme tak rozpolcené a chvíli žijeme jako ezop.či, které jsou ve stejné mužské energii. Je to mezifáze hledání skutečného vědomého ženství a jeho praktického uplatnění v našich životech.

Je fascinující, když žena pochopí, v čem je její ženskost.

A když se začne prakticky jako žena chovat.

Najednou zjistí, že rituály, které dělala někde na víkendovém semináři, jí fungují i doma. Zažívá zázraky v běžném životě. Plní se jí sny a přání, její vysílané prosby a modlitby jsou prakticky vyslyšeny. Když prakticky jako žena žije.

Jsem fascinovaná z čarodějek v KRUHU Žena je láska.

Všechny tohle zkouší a zažívají.

Jak být vědomou bohyní a čarodějkou se všemi duchovními schopnostmi, ale v ženské energii.

To je síla vám řeknu....

Patříš mezi bohyně, umíš čarovat a dokážeš vykouzlit partnerství a život, o kterém sníš. Je to ve tvé moci.

s láskou Miluška

Není se co divit, že i k partnerovi se chováme jako k něčemu, co máme. Co je naše.

Dokonce svatební slib zní:

"Beru si tě dobrovolně." 

Beru si tě a tak tě mám. Jsi můj.

Cokoliv chceme mít, vlastnit, o to musíme přijít.

Princip výuky tkví v tom, že si máme užívat toho, co jsme dostali v životě, co máme teď.

A pokud si neužíváme, co máme teď, nejsme s tím spokojeni a chceme víc, potřebujeme víc, pak to nejenže nedostaneme, ale přijdeme i o to, co máme. Výuka nás vede k tomu, abychom ke všemu nakonec dokázali přistoupit jako k něčemu, co máme zapůjčeno. Že nazí jsme přišli a nazí odejdeme.

Hmota a vše kolem je jen Matrix, sloužící k naší výuce. Nepatří nám. Nemůžeme ji mít a vlastnit ji. Jsou to jen prostředky k výuce.

Nic není naše. Ani lidé, kteří jsou nám blízcí a milujeme je. Ani partner.

Pokud tohle pochopíme, přijmeme a začneme žít, začnou se v našem životě dít zázraky. Pak totiž dostaneme všechno. Jenže to nikdo neumíme, protože se to všichni učíme. Tak nikdo nezažíváme zázraky. Ale můžeme zažít aspoň trošku zázraku, to jistě ano.

Přijmi, že tvůj partner je s tebou dobrovolně.

Kdyby nechtěl s tebou být, byl by jinde. Je jen jeho rozhodnutí, že je teď s tebou. Své rozhodnutí ale může kdykoliv změnit. Třeba zítra se rozhodne, že už s tebou být nechce. Nemáš žádné páky ho u sebe udržet. Není to tvé vlastnictví, nepatří ti.

Nepatří tobě, ale patří k tobě. Dnes. Jak to bude zítra, je na něm. Je svobodný. Může jít kamkoliv se mu zachce. I když nechceš, aby odešel, uvědom si, že může.

Pokud víš, že tvůj partner je jen trenér pro tvou výuku, musí ti být jasné, že i ty jsi jen trenér pro jeho výuku.

Ty víš, proč ty máš jeho, on ví, proč život s tebou je pro něj potřebný. Jak dlouho tvou výuku bude potřebovat a chtít, je jeho volba. Jen on ví, co chce. Stejně jako jen ty víš, co chceš ty. Jsou to vaše životy a nikdo druhý než vy sami nevíte, co je pro vás nejlepší. 

Vsuvka: Pokud nevíš, čemu tě partner učí, jaké jsou tvé životní výzvy, najdeš je v Žena je láska

Možnost svobodně se rozhodnout, je základní věc, kterou potřebuješ dát sobě i jemu.

Ty máš ve svých rukou rozhodnutí, zda sama kvůli sobě s partnerem jsi. A on má ve svých rukou rozhodnutí, zda sám kvůli sobě s tebou je.

Možnost volby tě přivádí do stavu, kdy si užíváš tu chvilku, kdy jste spolu, přivádí tě do stavu, kdy jsi vděčná, že teď je s tebou a ty s ním.

Uvědomuješ si každým okamžikem, že to, že je s tebou, je dar, který ti dává. Dar, který ti dává a to zcela dobrovolně, protože chce.

Tvůj partner je s tebou zcela dobrovolně. Dobrovolně si lehá k tobě do postele a taky s tebou vstává. Dobrovolně se k tobě vrací z práce domů. Dobrovolně s tebou snáší tvoje prohry, smutky, trápení, vzteky, ale i výhry a radosti. Dobrovolně je ti k dispozici, když potřebuješ mluvit, potřebuješ radu, potřebuješ podepřít. Dobrovolně se ti daruje, daruje ti svůj čas, který s tebou tráví. Ukazuje ti nejintimnější místa svého těla, ukazuje ti svou zranitelnost a to zcela dobrovolně.

Opakuju to stále dokola a to proto, že často máme pocit, že to je zcela normální. Že tohle všechno dělat je běžné, anebo si dokonce myslíme, že na něco takového máme nárok, nebo to partner musí, protože nám něco dluží. Že by měl být dokonce vděčný, že tohle všechno pro nás může dělat. Jestli si to myslíš, rychle vystřízlivěj a změň to. Protože pocit, že jsem něčí vlastnictví, způsobí jen to, že se cítím nesvobodný a potřebuji se uvolnit. Utéct.

Čím víc svého partnera nutíš být s tebou, tím víc chce on utéct. Co chceme vlastnit, o to přicházíme.

Chtít partnera u sebe držet, nutit ho k tomu, aby s námi zůstal, je tlak, boj. Není to láska.

A je to projev zoufalství a nelásky k sobě.

Jak bychom asi přežili bez partnera. Nevěříme si, že bychom to zvládli. Nutíme ho s námi žít kvůli něčemu, čemukoliv. Vydíráme ho, tlačíme na něj. Co získáme? Lásku? Těžko.

Co dáváme, to se nám vrací. Na náš tlak on odpovídá odporem, tím, že se brání. 

Možná máš strach otevřít klec a dát mu svobodu. Uvědom si, proč je s tebou.

Proč by měl u tebe zůstávat?

Je to proto, že se rozhodl, je to jeho vůle a chce to tak. Něco mu dáváš, je mu s tebou dobře, tvá blízkost ho činí šťastným, cítí se vedle tebe naplněný a silný, dáváš mu pocit, že něco znamená a posiluješ jeho sebevědomí, má rád bezpečí a zázemí, které mu dáváš, je vedle tebe šťastný.

Pokud to tak má, proč by tě opouštěl? Když navíc bude vědět, že klidně může.

Svoboda přináší hloubku do vztahu. Pokud ho pustíš, zjistíš, jaká síla vás drží. Že to nejsi ty, ale něco víc. Přestaneš zápasit ty sama. Uleví se ti.

Přijmi, že tvůj partner s tebou sdílí život jen po určitý čas. Ten čas určuje pouze on sám, nebo ty sama.

Každý nový den je dar, který si dáváte. Možná budete spolu ještě týden, rok nebo celý život. Dáváte si vzájemně dobrovolně sami sebe. Jeden druhého. Dar není nikdy vázán na podmínky, to by byl obchod.

Láska se ale nedá vynutit ani koupit. Raduj se z toho, že je partner teď s tebou. Teď. A buď za to vděčná.

Cesta vědomé ženy - Bohyně - je založena na principu svobody.

Bohyně ví, že partnera nemůže vlastnit, a ani to nechce, protože nikoho z donucení k sobě poutat nemusí.

Muž, který ji miluje, nikdy nedovolí, aby ztratil ji.

s láskou Miluška

Milovat je ustupovat, milovat je nechat být, milovat je starat se především o sebe 🙂 

Onehdá na mě vypadl při úklidu lísteček s větou:

"Bohyně se nesnaží, ale dovolí druhým, aby se snažili o ni. "

Vzpomněla jsem si, že když jsem si ji před časem zapisovala, cítila jsem se jako rebelka, jako bych si sáhla na zakázané ovoce. To prohlášení se mi zdálo hodně odvážné a z jakéhosi neznámého důvodu jsem měla pocit, že bych neměla rozhodně veřejně ventilovat, že se podle této zásady pokouším žít.

Dnes už vím, že na této větě nic odvážného ani provokativního není. Je to pouhé konstatování, pravda vyjádřená v jakési zkratce. Možná někoho může dráždit použití slova "Bohyně", ale já ho vnímám jako synonymum slova "ženství" nebo "jin".

V personifikované podobě pak je pro mě Bohyní žena, která je skutečně ženská, jinová, přijímající, vědomá si své ceny.

A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu.

Jenomže, povzdychnete si, to je tak těžké!

Když to necháme všechno na nich, tak se ničeho nedočkáme. To je bohužel pravda. Může se skutečně stát, že se nedočkáte toho, po čem tolik toužíte. Může se stát, že bude trvat delší dobu, než uvidíte výsledky. A může se dokonce stát, že lidé, na kterých vám nejvíc záleží, nebudou schopni a ochotni vyvinout potřebnou iniciativu a budou vnímat vaše chování jako zradu. S tím je třeba počítat.

Ale na druhou stranu - ušetříte obrovské množství energie a získáte spoustu volného času. A pokud tuto energii a ten čas věnujete sobě, věřte tomu, že postupně získáte mnohem víc. A věřte - nevěřte, nakonec tím prospějete i ostatním.

Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak pokřivená představa o roli ženy nám je od dětství vštěpována. Jsme vychovávány k tomu, abychom byly láskyplné, tolerantní, abychom nebyly sobecké, abychom braly ohled na potřeby ostatních. Učíme se, že pro ženu je prioritou rodina, že to ona je zodpovědná za harmonické vztahy, že ona má vytvářet láskyplné a harmonické prostředí.

Jenomže toto všechno je jenom část pravdy o ženské roli!

Nikdo nám totiž neukázal druhou stranu mince, a to kde vzít sílu a moudrost, abychom to všechno zvládly, aniž bychom popíraly samy sebe!

Tak nějak samozřejmě se v naší společnosti počítá s tím, že se žena obětuje - a že bude přitom všem ještě šťastná. Troufám si říci, že více či méně jsme všechny obětí syndromu hodné holčičky. Ačkoli se třeba navenek chováme rázně, všechny někde uvnitř toužíme po tom, aby nás někdo pochválil, aby ocenil, jak jsme úžasné.

Díky výchově jsme uvěřily, že si lásku musíme zasloužit. Že musíme být hodné holčičky. A tak žijeme životem svých blízkých, staráme se o ně, děláme jim pomyšlení, řešíme jejich problémy a snažíme se mít byt jako klícku, vařit jako Magdalena Dobromila Rettigová, pereme, žehlíme, vyděláváme peníze…

K tomu se snažíme být chytré, vtipné, nápadité, krásné a přitažlivé …
… a končíme citově vyprahlé, fyzicky vyčerpané, nemocné, zatrpklé, prázdné.

Naši partneři bezostyšně využívají našeho servisu a nezdá se jim na tom nic divného (ostatně samy jsme jim ho vnutily ve snaze ohromit je svou dokonalostí) a mají spoustu volného času a energie na to, aby se věnovali svým kamarádům, koníčkům a někdy i milenkám. Vlastně se jim ani kolikrát nechce domů, protože je tam čeká unavená, vyčerpaná a často i podrážděná partnerka.

A proto, milé ženy, mám pro vás zprávu životní důležitosti:

Nemusíte být dokonalé, aby vás měl někdo rád. Nemusíte na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby vaše vztahy byly harmonické. Nemusíte být výkonné. Nemusíte vůbec nic, protože láska se nedá zasloužit, láska je bezpodmínečná.

Pokud chcete lásku a harmonii, nečekejte, že vám ji dá někdo jiný.

Existuje jeden jediný člověk na světě, který opravdu potřebuje vaši pozornost a péči - a tím jste vy samy.

Přestaňte proto neustále něco dělat, něco vymýšlet, něco řešit, přenechejte prostor jiným a udělejte si čas samy na sebe. Uvědomte si, jak se cítíte, jak vám je, po čem toužíte. Naslouchejte svým pocitům, svému tělu a hlavně - řiďte se tím, co cítíte!

Dovolte si co nejvíc trávit čas způsobem, který vám je příjemný, i kdyby se jednalo o tu nejméně užitečnou a smysluplnou činnost. Jenom v klidu, jenom tam, kde není žádné usilování, kde je pouze přijímání a plynutí, se můžete potkat samy se sebou, se svou silou, moudrostí a láskou.

Všechny tyto kvality máte v sobě a není třeba žebrat, ponižovat se a pachtit, abyste si je zasloužily od někoho zvenčí.

Asi před půl rokem, kdy jsem se cítila velmi vyčerpaná a zoufale jsem prosila o to, aby mi byla ukázána cesta, mi opakovaně přicházelo: Nauč se dělat nicneděláním.

Tehdy se mi to zdálo jako něco naprosto nepředstavitelného. Měla jsem pocit, že když byť jen na chvíli vypnu, pustím z rukou otěže, život mě nemilosrdně převálcuje.

Dnes vím, že žena může udělat pro své okolí mnohem víc, když prostě pouze JE.

Když je ve svém těle, když je v kontaktu sama se sebou, když pravdivě vyjadřuje, kdo je a co cítí. Pak je tím, kdo zcela přirozeně vytváří harmonické vztahy a prostředí, tím, kdo léčí všechny kolem sebe.

Její láska a pochopení pro druhé už nevede k sebepopření a sebeoběti, protože má úctu k sobě samé a zná své hranice.

Chápe, že láska nemusí automaticky znamenat nutnost sdílet s milovanou osobou její hodnoty a cestu a že slovo NE je stejně láskyplné jako ANO.

Všechno to, co ji předtím stálo spoustu námahy, pozvolna přichází samo. A spolu s láskou k sobě samé a s rostoucím vědomím vlastní hodnoty najednou přicházejí do jejího života i láskyplní lidé.

Nemusí se snažit, líčit pasti, podbízet se. Druzí přicházejí vábeni kouzlem její osobnosti, jejím vyzařováním.

Ano, my ženy jsme skutečně těmi, které by měly být láskyplnější, soucitnější, tolerantnější, těmi, které pečují o vztahy a vytvářejí domov. Máme k tomu všechny dispozice.

Nesmíme ale zapomínat, že v prvé řadě musíme být láskyplné a soucitné samy k sobě, pečovat o sebe a vytvořit si prostředí, ve kterém budeme prospívat.

Jenom tak můžeme jako květiny provonět svět kolem sebe.

Převzato s internetu, neznám autorku, ale její slova jsou jako má, děkuju!

s láskou Miluška